Nemoci dýchací soustavy
Hříběcí
Hříběcí, zvané též chřípěcí, je horečnaté onemocnění. Vyskytuje se hlavně u mladých koní a hříbat. Po inkubační době 1-8 dnů se objeví akutní katary dýchacích cest a přilehlých mízních uzlin. Dostavuje se horečka až 41°C, malátnost a následuje hnisavý výtok z obou nozder, přičemž zduří a zhnisají mezisaniční uzliny. Po uzrání hnisavého procesu prasknou mezisaniční uzliny a mezi sanicemi se vytvoří otvor, kterým vytéká hnis.
Při komplikovaných, těžkých případech vznikají na mízních uzlinách a ostatních ústrojích, jako střevech, plicích, metastatické nádory a kůň může i uhynout. Onemocnění se léčí tak, že se inhalací a teplými obklady do mezisaničí urychluje hnisavý proces. Používají se k tomu obklady z teplých otrub. Preventivně se předchází onemocnění hříbat hříběcím tak, že se uchrání nachlazení a nakoupení koně, kteří mohou být zdrojem nákazy, se 14 dnů izolují v karanténní stáji.
Infekční bronchopneumonie
Infekční bronchopneumonie je velmi nakažlivé onemocnění, které se vyskytuje u sajících i starších hříbat hlavně do stáří 5 měsíců, ale i starších. Zachvacují horní cesty dýchací a rozšiřuje se i na plíce. Postihuje hříbata narozená na jaře stejně jako hříbata narozená na podzim. Hříbata oslabená nedostatkem vitamínu A, nedostatečnou výživou, zamořená škrkavkami a špatně ustájená onemocní snadněji než hříbata dobře živená a vyvinutá v dobrých podmínkách. Zdravá hříbata se zpravidla nakazí od nemocných, která kašlou, kapénkovou infekcí. Přenášeči infekční bronchopneumonie mohou také být samotní ošetřovatelé, krmivo a nářadí používané k ošetřování hříbat.
Onemocnění začíná bolestivým kašlem a zvýšenou teplotou, která se mění v horečku. Někdy horečka přechodně ustoupí, ale brzy se opět dostaví. Dech je zrychlený, namáhavý, počet tepů zvýšený, oční spojivka zarudlá, hrtanové mízní uzliny zvětšené a z nozder vytéká nejdříve sklovitý, později s hlenem smíšený hnis. V pokročilém stádiu se na plicích vytvářejí hnisavé kaverny velké jako pěst, nebo dokonce jako dětská hlava. Nemocná hříbata jsou malátná, smutná, bez zájmu o okolí, nesají nebo sají jen málo.
Průběh infekční bronchopneumonie je buď kutní (rychlý), nebo subakutní (méně náhlý - mezi akutním a chronických), anebo chronický (vleklý)
Podaří-li se zpozorovat onemocnění hříběte infekční bronchopneumonií brzy a začne-li se léčit již v počátcích, bývá léčení úspěšné. Čím později se nemoc zjistí a čím později se začne léčit, tím menší je naděje na uzdravení hříběte. Ale i když se hříbě z těžšího onemocnění vyléčí, zůstávají mu následky na plicích. U plnokrevníků je to zvlášť závažné, protože u takového jedince se pak značně snižuje výkonnost na dostihové dráze.
K léčení se s úspěchem používá penicilín v kombinaci se streptomycinem. Tetracyklín je také účinné. Preventivně se proti této nemoci bojuje správnou výživou již březích matek, kterým se dávají jen hodnotná krmiva, bohatá na vitamín A, minerální látky a samozřejmě i základní živiny. Hříbata se chrání před nachlazením a zamezuje se jejich zamoření škrkavkami, ty totiž v určité fázi svého vývoje pronikají do plic, kde porušují plicní tkáň. Ta je pak náchylná virům a mikrobům.
Virové zmetání klisen
Virové zmetání klisen začíná nenápadně katarem dýchacích cest, zvýšenou teplotou, někdy horečkou, malátností, nechutenstvím, popřípadě mírným kašlem nebo mírnými otoky. Nozdry bývají suché někdy popraskané. Březí klisny s touto nemocí zmetají ("potratí"). Virové zmetání je velmi nakažlivé a způsobuje až 90% potratů. Největší nebezpečí hrozí klisnám v druhé polovině březosti. Zmetky hříbat vycházejí v plodových vodách, které jsou pro šíření nemoci velmi nebezpečné. Pokud se narodí hříbě živé, začne po malé chvíli otevírat ústní dutinu, jako by lapalo po vzduchu a během několika minut uhyne. U klisen, které zmetaly, nedochází k následkům či komplikacím. Takové klisny naopak získávají imunitu proti virovému zmetání a lehce zabřezávají. Chránit klisnu můžeme očkováním.
Chřipka koní - Koňská chřipka
Po onemocnění koní chřipkou se dostavují stejné příznaky jako při virovém zmetání, jen s tím rozdílem, že koně mají horečku přes 40°C. V době horečky jsou koně nápadně skleslí, malátní, trpí nechutenstvím a neprojevují zájem o okolí. Sliznice bývají zarudlé. Koně, kteří byli postižení chřipkou, musí mít absolutní klid. Musí zůstat ve stáji, a pokud nenastanou komplikace, přejde během týdne onemocnění bez následků. Neposkytne-li se však koním při chřipce klid, vznikají komplikace a kůň může i uhynout.
Vozhřivka
Vozhřivka, nazývaná také ozhřivka, je infekční, velmi nebezpečná nemoc, která se přenáší i na člověka. U nás se nevyskytuje. Dosud se s ní lze setkat v Polsku, na Balkáně a zvláště na Středním východě. Importovaní koně proto musí mít průkaz o diagnostickém negativním nálezu již ze země původu a v ČR se musí provést další očkování. Koně jsou po přivezení umístěni do karanténní stáje.
Vozhřivka se projevuje po nákaze sekretem nemocných koní za 3 - 5 dnů ve formě kožní, nosní a plicní. V prvním případě se postupně tvoří na různých místech v oblasti mízních uzlin malé nádorky, které se pak rozpadají v otevřené vředy. Ty mají rozeklané okraje, špekovitou spodinu a hnis smíchaný s krví. Při nosní vozhřivce bývá vedle zvýšené teploty jednostranný výtok z nosu, který nejdříve hlenovitý, později žlutý, hnisavý a smíšený s krví. Mezičelistní uzliny jsou zduřelé, tvrdé a k jejich zhnisání na rozdíl od hříběcí nedochází. Při plicní formě se teprve později objeví i dušnost.
Vozhřivka je nevyléčitelná a je také zakázáno ji u nás léčit. Koně s touto nemocí se musí nechat utratit a celé prostředí spolu s dalšími běžnými opatřeními se musí důkladně desinfikovat.
Zánět plic – infekční onemocnění plic
Kůň ztěžka dýchá a může mít zvýšenou frekvenci dýchání. Ne vždy se objeví kašel. Toto způsobuje virus (nebo bakterie), které napadnou plicní tkáň. U hříbat se někdy může vyvinout těžký zánět plic. Bakterie (ne virus!!!) zabijeme antibiotiky, protože antibiotika na virus nepůsobí podáváme koni přípravky, které uvolňují hlen, a tak zvýšíme průchodnost dýchacích cest.
Dictyocaulus
Jak již název napovídá, jedná se o červi, kteří parazitují v plicích koní a způsobují kašel. Nezralé larvy jsou vykašlány průdušnicí do hltanu a polknutím se dostávají do trávícího traktu. Celý životní cyklus probíhá u oslů, u koní se obvykle zastaví v larvální fázi.
Největší riziko je u koní, kteří se pasou na jedné pastvě s osly. Účinný je ivermektin.
Jednostranná obrna hrtanu (pískání)
Pokud je kůň v klidu, onemocnění se nijak neprojevuje. Jenom při velmi intenzivní zátěži je slyšitelný charakteristický pískavý zvuk, který se objeví při nádechu koně. Tato porucha bývá vrozená. Jedna z chrupavek je levostranná nebo je ochrnutá, a to buď zcela nebo jen částečně. Protože je ochrnutá, nemůže se při průchodu vzduchu rozšířit a tak zvětšit průchod vzduchu skrz hrtan do průdušnice. Tahle vada se dá chirurgicky odstranit, tak že se trvale fixuje v průchozím stavu. Tuto operaci doporučuji (a nejsem sám) pouze, pokud je ohrožena výkonnost koně.
Chronické obstrukční onemocnění plic (COPD) – zúžení drobných průdušinek v plicích
Kůň musí vyvíjet vědomé úsilí na to, aby vypudil při výdechu veškerý vzduch ( výdech tedy neprobíhá automaticky, jak je tomu u zdravích koní). Onemocnění může být provázeno výtokem z nozder a kašlem, pracovní výkonnost bývá snížena. Od trvalého napínání břišních svalů se za posledním žebrem vyvíjí tzv. dýchavičná stružka. Příčinnou bývá alergie na spory plísní, které jsou obsaženy ve slámě i seně. Někdy toto onemocnění mohou vyvolat nějaké prachové částice. Pomůže nám to, že koně umístíme mimo znečištěnou stáj a zamezíme přístupu koně k zaplísněné postýlce či krmivu. Je možno použít léky rozšiřující průdušky nebo pomocí neubulizérů nechat koně vdechovat preparáty, které chrání sliznici dechových cest před působením alergenů. Pokud používáme bezprašné podestýlky a koni podáváme vakuově balenou píci, snížíme vznik tohoto onemocnění na minimum.