Western

Stále více jezdců v dnešní době zjišťuje, jak uvolněné a příjemné je westernové ježdění a zacházení s westernovým koněm. Kdo by se chtěl zúčastnit westernových závodů, může si vybrat z následujících disciplín: drezura, rychlost, a práce s koněm.

 

Westernové jezdecké potřeby a oblečení:

Nejnápadnější součástí výstroje tvoří westernové sedlo s "hruškou". Sedlo se pokládá na složenou deku (pad). jednoduchá uzda většinou nemá nánosník. Někteří koně se uzdí tzv. bosalem. Typický a zažitý oblek pro western tvoří džínsové kalhoty, kozačky a klobouk.

 

 


Soutěžní disciplíny:

Disciplíny, které se během soutěží vypisují, můžeme rozdělit na 4 hlavní skupiny: halter, drezura, rychlost, práce. Téměř všechny disciplíny se dělí na junio - pro koně do 5 let - a senio - pro koně od 6 let a starší.

 

 

Halter

Při této disciplíně se koně posuzují "na ruce". Posuzují se chody koně v kroku a klusu. Dále se hodnotí stavba těla a charakter. Před posouzením se koně rozdělují do skupin podle věku a pohlaví.

 

Showmanship at halter
Při této disciplíně se hodnotí zručnost a profesionalita účastníka, tedy nehodnotí se kůň jako takový. Porota posuzuje upravenost koně a schopnost účastníka optimálním způsobem prezentovat svého koně před porotou.

 

 

Drezura

Drezura se dělí na 5 kategorií: western pleasure, western horsemanship, western riding, trail, reining.

 

Western pleasure
Dobrý western pleasure kůň musí dávat najevo radost z jízdy, jak už napovídá sám název disciplíny (pleasure = potěšení, radost). Účastníci jezdí společně v jedné aréně a musí na levou i pravou ruku předvést walk, jog a lope (více o těchto chodech dole). Jezdci při tom musí držet otěže stále v jedné ruce a nesmějí si je přendavat do ruky druhé. Volnou rukou se nesmějí dotýkat sedla. Porota posuzuje, zdali se kůň chová klidně a zdali v přechodech rychle reaguje na pomůcky jezdce.

 

Western horsemanship
Western horsemanship je disciplína, ve které se posuzuje držení těla a jezdecká vyspělost jezdce, který jezdí ve westernovém sedle a používá westernové uždění. V této disciplíně existují dvě části: individuální úloha a společná úloha. Během té individuální musí jezdec absolvovat předem ohlášený parkur. Během společné části musí všichni účastníci předvést své koně v základních chodech, tj. walk, jog, lope. Porota posuzuje sed a držení těla jezdců, způsob, jakým udílejí pomůcky koním, a celkový dojem, který dvojice vytváří.

 

 

Trail
Při této disciplíně se parkur skládá z různých překážek, které jezdec může potkat v přírodě. Jako příklad uvádím ohradu, v níž jsou dvířka, která musí jezdec nejprve otevřít a zase zavřít, na zemi položené kladiny do tvaru písene "L", mezi kterými musí jezdec s koněm projít couváním, kladina, přes kterou musí jezdec překročit směrem do strany, potok, přes který je postaven dřevěný úzký most.

 

Reining
Při reiningu jezdec předvádí schopnost maximálního ovládání koně při různých pohybech. Jezdec absolvuje zkoušku, ve které musí předvést různé cviky, např.: stops-zastavení, spin, rollbacks, překroky a kruhy ve cvalu (více o nich níže).

 

 

Rychlost

Existují dvě hry, ve kterých jde o rychlost: barrel race a pole bending.Tyto disciplíny se vypisují jak na národních, tak i na mezinárodních závodech.

 

Barrel race / závod okolo barelů
Pro tuto hru se postaví tři barely do trojúhelníku. Jezdec musí se svým koněm okolo každého barelu projet plný kruh. Dvojice, která to zvládne v nejkratším čase, vyhrává. Účastníci se smějí barelů dotknout, ale pokud ho převrátí, započítává se k času 5 vteřin navíc.

 

Pole bending
Při této druhé hře, ve kteeré jde o rychlost, je opět testována také obratnost. Pro tuto zkoušku se postaví do řady za sebou 6 tyčí. Vzdálenost mezi jednotlivými tyčemi je 7 m. Jezdec s koněm nejprve běží k poslední tyči a vrací se kličkováním mezi jednotlivými tyčemi. Ještě jednou se vrací kličkováním zpět k poslední tyči a vrací se opět rovně podél tyčí. Za poraženou tyč se přičítá 5 trestných vteřin.

 

 

Pracovní element

Krása jízdy na koni ve westernovém stylu vyniká nejlépe, když pozorujeme jezdce s koněm při práci s dobytčím stádem. V kategorii pracovní rozlišujeme následující části: working cowhorse a cutting.

 

Working cowhorse
V této části musí kůň projevit svou schopnost zvládat práci na ranči. Musí projevit nejen reiningové kapacity, ale také ukázat, že má vlastnost zvanou "cow sence". Cow sense (cit pro dobytek) znamená, že kůň je schopen rychleji myslet a rychleji manévrovat nežli telata a krávy ve stádě. Závod se skládá opět ze dvou částí: dry work (bez stáda) - podobá se zkoušce reiningu a fence work - opravdová práce se stádem. Při této poslední části se do arény vpouští tele. Kůň musí udržet tele pod kontrolou na krátké stěně arény a následně ho alespoň dvakrát přehnat podél dlouhé stěny, přičemž se tele musí před krátkou stěnou otočit směrem k ní. Nakonec musí tele nahnat tele doprostřed arény a jednou kolem něho objet kruh v obou směrech.

 

Cutting
Při této části musí kůň s jezdcem vyhnat označené zvíře ze stáda doprostřed arény. Tele se nesmí samovolně do stáda vrátit.

 


Jak se vlastně jezdí western

Jezdecudílí svému koni pokyny pomocí otěží.. Takzvaný neckreining je způsob, jak koni oznámit, co po něm jezdec požaduje.

 

Použití rukou:
Westernový kůň se jezdí s volnou otěží. Pouze v případě, že je třeba koně korigovat, zkrátí jezdec mírně otěže a utvoří tak lehký elastický kontakt s hubou koně. Při westernu je důležité, aby otěže byly stejně dlouhé. Při správné délce otěží stačí pouze lehké znamení rukou, aby kůň pochopil, co se od něho právě žádá. Tahání za otěže je vždy chybou. Kůň, který je ježděn jemnou rukou, si zachová citlivou hubu a bude reagovat na lehké pobídky jezdce. Naopak kůň ježděný tvrdou rukou bude mít hubu tak necitlivou, tvrdou, že bude potřebovat stále důraznější pobídky pro to, aby reagoval správně. Správné a ohleduplné zacházení s hubou koně je jezdcova zodpovědnost a úkol. Jezdí-li jezdec s otěžemi v jedné ruce, musí tuto ruku udržet pokud možno stále v jedné poloze. To je předpoklad pro ježdění s klidnou rukou. V případě, že je třeba koně korigovat napne jezdec lehce otěže pro dostatečný kontakt s hubou koně.

 

Cvičení por získání jemné ruky:

Jezdec se pokusí o zastavení koně z klusu tak, že se posadí hlouběji do sedla a tichým klidným hlasem řekne Hooou. Když je jezdcův hlas přitom klidný a tichý, je velmi pravděpodobné, že i jeho pomůcka rukou bude jemná. Pokud však jezdec koně ostře, hlasitě okřikne, má tendenci prudce trhnout otěžemi, a tak koně donutit k zastavení.

 

 

Neckreining
=způsob ovládání koně pomocí doteků otěží na krku koně. Když jezdec přiloží otěž k jedné straně krku koně, musí kůň změnit směr pohybu. například v oblouku musí jezdec přiložit vnější otěž ke krku koně a vnitřní dát naopak od něj. při ovládání koně pouze jednou rukou může dát jezdec pobídku k projetí oblouku tak, že prstem, který má mezi otěžemi, mírně napne vnitřní otěž. Dobře trénovaný kůň tuto pomůcku nepotřebuje, ale pro naučení metody neckreining to může sloužit jako pomůcka. Pomůcky otěžemi při neckreiningu doprovází pomůcky holeněmi. Chceme- li např. projet oblouk doprava, přiložíme koni ke krku levou otěž. Levá holeň lehce tlačí na bok koně a pravou držíme od koně. Takto umožníme koni jít směrem doprava. V obratu nesmí jít kůň takzvaně "po pleci". Obě ramena jsou kolmo ke hřbetu. Trup koně může být lehce ohnut.

 


Chody ve westernu

Walk

= krok. V tomto chodu kůň používá své končetiny následovně: LEVÁ PŘEDNÍ, LEVÁ ZADNÍ, PRAVÁ ZADNÍ, PRAVÁ PŘEDNÍ. Tento pohyb končetin se nazývá laterální, což znamená střídání dvou končetin na jedné straně po sobě. Walk musí být klidný, čistý a pravidelný.
Pro vykročení použijeme lehkou pobídku holeněmi. Jakmile se kůň rozejde, holeň přestává působit. Otěže držíme co nejvolněji a zkrátíme je pouze v případě nutnosti. Přiložíme-li holeně znovu a ruka jezdce pohyb propustí, kůň přejde do jogu.

 

Jog

= klidný uvolněný klus, ve kterém je kůň dostatečně aktivní. V tomto chodu kůň pokládá končetiny diagonálně: LEVÁ ZADNÍ SOUČASNĚ S PRAVOU PŘEDNÍ A NÁSLEDUJE PRAVÁ ZADNÍ SOUČASNĚ S LEVOU PŘEDNÍ. Během soutěží je povinné jog takzvaně vysedět. Vysedět znamená, že jezdec zůstává sedět v sedle plnou vahou a snaží se přitom jít s pohybem koně tak, že se v bedrech střídavě mírně ohýbá a opět uvolňuje. Jezdíme-li v terénu, bývá tempo vyšší a nazývá se TROT. Během tohoto chodu není problém jezdit v lehkém klusu. V lehkém klusu jezdec jezdec vždy na jeden klusový krok vysedne mírně nad posedlí a při následujícím kroku dosedne opět zpátky. Jezdec tedy vysedne vždy při odrazu jednoho křížového páru nohou. Kovbojové používali trot zejména tehdy, když se potřebovali rychle přemístit na větší vzdálenost(trot je pro koně méně namáhavější než lope). Jezdili přitom v lehkém klusu (vysedali) nebo se postavili do třmenů s jednou rukou na hrušce sedla pro lepší udržení rovnováhy. Někteří jezdci mají zpočátku potíže klus vysedět. Pohybem koně se kymácejí zleva doprava nebo naopak. Důležité je, aby se správně narovnali a uvolnili kříž a bedra. K přechodu z pomalého klusu(jog) do rychlejšího(trot) pobídneme koně holeněmi a současně posuneme dlaně mírně dopředu. Pro přechod z klusu do cvalu (lope) přiložíme vnější holeň ke koni.

 

Lope

= v podstatě krátký cval, skládající se ze souvislé řady skoků, které se pravidelně opakují. Pro lepší rovnováhu v obratech může kůň cválat takzvaně na pravou nebo na levou nohu. Ve cvalu na pravou nohu je nohosled následující:LEVÁ ZADNÍ, PRAVÁ ZADNÍ A LEVÁ PŘEDNÍ SOUČASNĚ, PRAVÁ PŘEDNÍ, FÁTE VZNOSU. Nohosled cvalu na levou nohu je přesně opačný. Sedí-li jezdec na koni může poznat, na kterou nohu kůň právě cválá a to tím, že sleduje pohyb předních končetin. Podle toho, která končetina jde dopředu jako poslední, jezdec pozná, na kterou nohu kůň cválá. Během cvalového skoku je na jeden moment celé tělo koně ve vznosu. Abychom koně nerušili v rovnováze, musíme balancovat s ním. Trup držíme vzpřímeně, bedra střídavým zakulacením a mírným prohnutím při každém cvalovém skoku kopírují pohyb koně. Vnější holení pobízíme koně pouze tehdy, chceme-li cvalový skok více shromáždit, zkrátíme mírně otěže a koně pobídneme ke zvýšené aktivitě zádě.

 

Přechody

= jsou změny chodu z pomalejšího do rychlejšího (jog-lope) a naopak nebo změny ruchu (tempa), například přechod-jog-trot. Pro zrychlení tempa pobídne jezdec koně holeněmi a ruce popustí takto vyvolaný impulz vpřed. Pro přechod do pomalejšího tempa se jezdec posadí hlouběji do sedla a zároveň zadrží koně pomocí jemného tlaku na otěže. Při přechodech se také často používají pomůcky hlasem. ,,Ššš, pomalu´´ je pro koně povel ke zpomalení a mlasknutí naopak pro zrychlení. Přechody slouží k nácviku poslušnosti koně na pobídky jezdce a mimo to také k procvičení a posílení zádě.

 


Westernové cviky

Těchto cviků je využíváno např. při reiningu, ale hodí se v každodenním životě a jsou dobré na protáhnutí koně. Zároveň si při nich můžete zdokonalit ovládání koně a dobře ho poznat.

 

 

 

Couvání

Pobídku k couvání začínáme jemným přitažením otěží. Holeněmi a sedem pak pobízíme koně k couvání. Zvýšení tempa couvání docílíme zvýšeným tlakem holení a sedu pokud by jezdec k couvání používal pouze otěže, musel by zrychleného couvání docílit zvýšeným tlakem na otěže-taháním- a to je vždy špatně. Couvání je dobrý cvik pro posílení zádě a procvičení hřbetu. Kůň při couvání více podsadí záď pod tělo a tím lépe vyklene hřbet. Záď je dá se říci ,, motor´´ koně, a proto je důležité, aby byla dobře osvalená a tím i silná. Hřbet koně nám slouží k sezení, a čím je hřbet uvolněnější a vyklenutější, tím lépe se nám bude na koni sedět.

 

Ježdění na kruzích

Při projíždění kruhu natáhne jezdec vnější nohu, a tak automaticky více zatíží vnější třmen, a tím i vnější sedací kostmusí dvojice prokázat zvládnutí různých rychlostí při jízdě na velkém i malém kruhu. Pro zrychlení tempa posune . Během soutěžení jezdec ruce mírně vpřed.

 

Změna cvalu - letmé přeskoky

Při práci musí být westernový kůň schopen okamžitě skočit doleva či doprava. Tuto schopnost trénujeme letmými přeskoky ve cvalu. Při přeskoku skočí kůň z levého cvalu do pravého, nebo naopak bez předešlého přechodu do jiného chodu. Přeskoky trénujeme ježděním na kruhu, přičemž měníme směr jízdy například z levé ruky na pravou a koně necháme přeskočit z levého cvalu do pravého. Kůň přeskakuje do pravého ve chvíli, kdy ho jezdec přestaví k pravé ruce. Měníme-li směr doleva při jízdě na kruhu, koně ve střední části kruhu nejprve srovnáme a pak přistavíme k levé ruce a současně pravou holeň posuneme mírně za podbřišník a přiložíme ji.
Změnou směru na kruhu doleva bude mít kůň sám od sebe tendenci přeskočit do levého cvalu. Přeskakuje-li kůň při změnách směru na kruzích spolehlivě na jezdcovu pobídku, může jezdec nechat koně přeskakovat i při jízdě rovně vpřed.

 

Sliding stop

Sliding stop znamená, že jezdec svého koně z poměrně vysokého cvalového tempa zastaví tím způsobem, že kůň zablokuje pohyb zadních končetin, přičemž přední jdou ještě kus vpřed. Sliding stop se nejlépe nacvičuje z mírného tempa. Jezdec se posadí hlouběji do sedla, zakloní se a řekne ,, Hoou…´´ a holeně dá od těla koně, aby ho vybídl k silnému podsazení zádě. Nereaguje-li kůň na tyto pobídky, zkrátí jezdec otěže a koně zastaví. Jezdec koně okamžitě vrátí na místo, kde řekl hoou. Stálým opakováním bude kůň pobídkám pro sliding stop stále lépe rozumět. Aby kůň provedl správný sliding stop, musí být uvolněn. Není-li kůň správně uvolněn a je nervózní, bude při zvyšování tempa před zastavením zvedat hlavu. To zablokuje správnou činnost hřbetu a zádě, a nemůže tedy správný sliding stop vykonat.

 

Rollback

Při tomto cviku jezdec s koněm přicválá, zastaví, otočí se o 180 stupňů doleva nebo doprava a okamžitě odcválá zase pryč. Přitom je důležité, aby vše proběhlo v rychlém tempu.

 

Spin

Pomocí neckreiningu a správných pomůcek holení a sedu lze předvést takzvaný ,,spin". Při tomto cviku se kůň rychle otáčí dokola, přičemž vnitřní zadní noha zůstává a točí se na místě a vnější zadní jde aktivně vpřed. Přípravou pro spin je jízda na kruzích. Začneme s projížděním různě velkých kruhů a přitom dbáme, aby vnitřní otěž byla od krku a vnější byla přiložena. Kruhy stále zmenšujeme lehkým přiložením vnější holeně a odkloněním vnitřní holeně od koně, abychom mu dovolili zmenšit kruh směrem dovnitř. Během takové přípravy k dokonalému spinu učíme koně podélnému ohnutí v trupu, podsazení vnitřní zadní končetiny a aktivnímu použití vnější zadní končetiny. Hlasová pomůcka hoou, kterou kůň zná již z nácviku sliding stop, použijeme také při nácviku pro spin. Kůň ví, že na toto zvolání má zastavit. Nyní však chceme, aby kůň nechal vnitřní zadní končetinu na místě a aby vnější zadní zůstala aktivní. Toho docílíme pomocí otěží, holeně a sedu. Během nácviku držíme otěže v obou rukách pro lepší podporu koně. V první fázi je důležité, abychom se točili pomalu a rytmicky. Později tempo zvyšujeme. Jde o to, aby se kůň ve finále otáčel co nejelastičtěji, rychle a pravidelně. Při tomto cviku jsou kladeny vysoké nároky na sílu a pružnost zádě koně. Zpočátku musíme být opatrní, aby se koni z otáčení nezatočila hlava. Proto se doporučuje po jednom nebo dvou rychlých otočeních na chvíli přestat.