Velští poníci

Předkem tohoto inteligentního poníka byli keltští koně, které údajně už Římané zlepšili orientální krví. Tvrdí se, že Caesar založil hřebčín u jezera Bala ve Walesu. Traduje se také, že někdy v raném středověku utekli dvě dovezené arabské klisny a žili s poníky na pastvinách. Prokazatelně začalo šlechtění velšského ponyho v 18. století, kdy byl do chovu uveden plnokrevník Merlin, potomek Darley Arabiana. V 19. století byli přikříženi hackneyové a norfolkští klusáci a na přelomu století i arabi a další angličtí plnokrevníci. Roku 1902 byla založena plemenná kniha, v níž byli velští poníci rozděleni podle velikosti do čtyř sekcí. Horský pony patří do sekce A a považuje se za předka ostatních. Do sekce B se řadí jezdecký velšský pony, v sekci C jsou poníci typu koba a v sekci D kobové.

Horský pony je nejmenší, ale nejúhlednější ze všech. V kohoutku nesmí měřit více než 122 cm a nesmí být strakatý: nejčastěji jsou to bělouši, hnědáci nebo ryzáci. Hlava má štičí profil, velké výrazné oči a malé zahrocené uši. Pěkně utvářený krk je správně nasazen na pleci s šikmou lopatkou, hřbet je krátký a žebra dobře klenutá. Záď je delší a jemná, ocas vysoko nasazený, nohy suché a pevné, holeně krátké a kopyta malá, kulatá, s tmavou a velmi tvrdou rohovinou. Všechny chody jsou volné a bezvadné. Koník je velmi inteligentní, ohnivý, ale ovladatelný, odolný a odvážný. Je to všestranný jezdecký pony, vhodný do horského terénu. Vyváží se do celého světa a používá se ke zlepšení vlastností jiných plemen.

Základem tohoto plemene je velšský horský pony; klisny tohoto plemene kryli hřebci velšského koba. Později byl zlepšen orientální krví. Otcem jednoho ze zakladatelů, Berwyna, byl berber (či snad arab) Sahara. Původně byl tento vetší poník pracovním koněm pastevců ovcí; po prošlechtění se stal koněm sportovním, loveckým a pro rekreační ježdění.

V podstatě je podobný horskému velšovi, ale měří 122 - 137 cm. Povoleny jsou všechny barvy, jen strakáči jsou nepřípustní. Má delší krk, vyšší nohy a výraznější kohoutek než velšský horský pony. Je to vynikající jezdecký poník, pro svou otužilost, vyvážený chod a vynikající povahu se používá skoro na celém světě. Nevyrovná se ovšem jezdeckým poníkům pro soutěže a výstavy.

Pony typu koba je rovněž potomkem velšského horského ponyho. na rozdíl od ty´pu B se choval hlavně k lehkému tahu. Proto také byli horští poníci kříženi s klusáky menší postavy. Díky tomu je tento pony menší než kob, v kohoutku má 132 - 137 cm. Choval se poměrně dlouho, ale s postupnou motorizací byl zatlačován do pozadí. Naštěstí si získal přízeň těch, kdo rádi tráví prázdniny turistikou na koni nebo s koňským spřežením, a tak byl v r. 1949 vzkříšený pony zařazen do plemenné knihy jako sekce C.

Má hlavu jako větší repliku hlavy horského velše, dostatečně silný hřbet a záď a velmikvalitní nohy. Dědictví po klusáckých předcích se projevuje uvolněnou akcí ramenního kloubu a výbornými chody.

Toto plemeno, příbuzné velšskému horsému poníkovi, má velmi staré kořeny. Již z r. 1188 máme zprávy o tzv. Powys ponících, kteří vznikli křížením horských ponyů s berbery. Měli skvělou pověst, a tak se křížili s norfolkskými klusáky a yorkshiry. Vzdor takovému přílivu cizí krve si však kob uchoval všechny starobylé ctnosti velšských koní.

Je to statný koník, nejmenší povolená výška je 137 cm, optimální je 147 - 159 cm. Kob má hlavu jako přiměřeně zvětšený horský pony, má výrazné oči a malé, vysoko nasazené spičaté uši. Má dlouhý krk, mohutné plece, dlouhou záď a vysoko nasazený ocas. Hodí se k lehkému tahu, k jízdě, ale v obou světových válkách se osvědčil i jako soumar. Křížením s plnokrevníky dává vynikající huntery, je totiž dobrý skokan.